Krásný den všem, dostala se
mi úžasná příležitost představit se jako host v PG. Taková nabídka se
opravdu neodmítá, a proto vás ráda pozvu na návštěvu do mého tvořivého světa.
Jmenuji se Soňa Opichalová a před 42 lety si mě moji rodiče „vytvořili“. Mamka
dělala chvíli aranžérku, ale zbytek života prožila jako učitelka
v mateřské školce. Takže inspirace na tvoření bylo víc než dost.
Už jako malá jsem obdivovala
její precizní tahy štětcem, silnější a slabší, aby krásnou písmomalířskou
technikou trpělivě a pomalu vytvořila plakát na místní ples nebo upoutávku do
výlohy… všichni o jejím umění věděli, proto vždycky, když bylo potřeba něco
takového kdykoliv a pro kohokoliv vytvořit, většinou přišli za ní.
Moje cesta ke tvoření byla
ale zdlouhavá. Přes tlumočnici, účetní a vizážistku jsem se nakonec dopracovala
ke zdravému životnímu stylu, začala jsem na sobě pracovat a také věnovat se
více sobě a svým koníčkům. Otevřela jsem si obchůdek se zdravou výživou a
dárkovými předměty.
To, že mám někde v sobě ukryté tvořivé vlohy a touhy,
mi připomněla asi před 4 lety moje kamarádka Věrka Havlíčková právě
scrapbookingem. Jí vlastně vděčím za znovuobjevený tvořivý talent. Když jsem
uviděla její přáníčka, úplně mě to nadchlo a musela jsem se o tom dozvědět
víc.
No a pak už to šlo jako lavina: z malé počáteční hromádky se stala
hoodně větší, přišel big shot, spousta šablon, papírů, korálků, stužek… A samozřejmě se najednou všechno hodilo, takže dnes mám na to celou pracovnu.
I když máme každá svůj styl,
navzájem se hodně inspirujeme a vždycky dokážeme jedna druhé výtvor zdokonalit
o svůj pohled. Několikrát za rok si najdeme čas a s dětmi nebo i bez nich
se prostě někde zavřeme a tvoříme ve dne i v noci. To je pak nářez, tvůrčí
energie jede na plné obrátky a my jsme v ní ponořeny až po uši. Vznikají
pak skvělá díla.
Tvořím přání a jiné věci
s příběhem. Neumím prostě „jednoduchá“ přání, kde je nikde nic. Moje dílo
musí mít příběh a co nejvíce na míru obdarovanému. Poslední dobou jsem se asi
nejvíc zamilovala do exploding boxů. Miluji prostě tu piplavou práci a sháním
nebo si vyrábím různé miniatury, které vystihují účel boxíku.
Za těch pár let, co se tomuto
věnuji, jsem si vytvořila základnu zákaznic, kterým se má práce líbí a
pravidelně si ode mě odebírají. Nejvíce oblíbené jsou věci pro učitelky,
učitele a ostatní školní pracovníky – kuchařky, školníky i ředitele.
Těší mě, že
rodiče na ně myslí několikrát ročně, a proto se snažím vždycky přijít
s něčím novým. Ať už to jsou přání, kartičky s věnováním, záložky,
krabičky na drobnosti nebo magnetické bločky na lednici.
Není to tak dlouho, co jsem
si říkala, že nikdy nepůjdu do žádného alba. Že to je moc zdlouhavé a kdo chce,
může si dnes z fotek udělat album přes internet ve formě knihy. Ale když vloni moje mamka slavila 70. narozeniny, prostě jsem
neodolala a pustila jsem se do alba, které by mapovalo celý její dosavadní
život. To byla výzva, která mě pohltila v létě asi na 2 měsíce.
Celé album
jsem vyráběla sama, včetně desek a padlo na něho neskutečné množství papírů. Ale
pořádně jsem se vyřádila, chtěla jsem použít co nejvíce šablon, které mi už
dlouho doma ležely a dosud neměly využití a také papíry, které jsem pořád
šetřila na později.
Jsou tam i v originálu básně, které skládal její
dědeček, verše jejího oblíbeného spisovatele nebo spousta motivačních kartiček
s různými životními hesly. A nakonec v přilepené obálce moje osobní
přání a vyznání. Na oslavě jsme to společně všichni prohlíželi a předčítali a
ukáply i nějaké ty slzičky.
Bydlím v domku na
vesnici v podhůří Jeseníků se třemi chlapy – manželem a dvěma syny (5 a 15 let). Naivně
jsem si myslela a těšila se, že budu mít s kým tvořit, a že po mě jednou
někdo zdědí třeba kousek tvořivého talentu a všechen ten materiál, ale zatím
ten mladší ještě nemá zájem a ten starší už ho ztratil. Tak musí bohužel občas přetrpět
víc špinavého nádobí nebo nevyžehlenou hromadu, protože nádobí ani prádlo nikam
neodejde, ale tvoření přece nepočká.
Za poslední dobu se nevěnuji
jen scrapbookingu, ale vyrábím i jiné věcičky pro radost – věnce,
svícny, plenkové dorty a nejrůznější dekorace pro celý rok. A jelikož mí rodiče
bydlí blízko a jsou už v důchodu, zaměstnala jsem i je – taťka vyrábí
dřevěné dekorace, které já dále zdobím, a mamka zase pro mé výtvory šije látkové
ozdoby. Oba to chytlo a tvoří opravdu s radostí.
Pokud vás zajímá má tvorba,
můžete nahlédnout na mé FB stránky Dekorace s láskou.
Přeji všem pohodové a tvořivé zimní dny, s láskou
a úctou.
Soňa
Žádné komentáře:
Okomentovat